Prostor pro chlapy, kteří chtějí znovu najít svůj směr, oporu a pevnou půdu pod nohama.
Prostě… cítit se líp. Žít líp.
Co kdybych Ti řekl, že je možné se to naučit?
A co kdybych Ti navíc řekl, že v tom nemusíš být sám?
Že přesně to samé, co prožíváš Ty, prožívá i spousta dalších chlapů.
Snažíš se zabezpečit rodinu, vydělat peníze, postavit nebo zrekonstruovat dům nebo byt. Postarat se o všechny ty „neviditelné“ věci: servis kolem bydlení a auta (aut), všechny ty opravy, pojistky, technické. Zvládat všechny ty nároky na Tebe, nějak to všechno ustát:
A k tomu všemu jsi někde vzal pocit, že všechny ty role musíš zvládnout bezchybně, bez selhání – a zvládnout je sám.
A říkáš si: Jak je možný, že ostatní to zvládají? Jak to dělají? Jsem jediný, kdo je tak marný?
Nejsi. Nejsi ani marný, ani jediný.Takže dřív nebo později přijde selhání. A každé selhání bolí. Pro nás pro chlapy je to vždy velká prohra, která se nám zapíše hluboko do duše. Protože nás nikdo nenaučil, jak s tím pracovat.
A všechny ty prohry se začnou skládat a hromadit: ve formě pocitů nespokojenosti, frustrace, prázdnoty, strachu, ztracení sama sebe, pocitu nedostatečnosti, vzteku.
A hluboko uvnitř jsme pak rozpolcení, tápající, nejistí a mnohem osamělejší, než jsme ochotní si vůbec přiznat.
Jenomže to často vůbec nevidíme, nevnímáme. To, co vnímáme a cítíme, je:
Dokud to ještě nějak jde.
A přitom si vůbec nevšímáš, že to, co se děje uvnitř, se častěji a stále víc dere na povrch a jako jed zasahuje nejdřív rodinu, pak okolí.
Čím více stížností a výčitek zaznívá směrem od ženy, tím uzavřenějším se stáváš. A odpojenějším: od ženy, od dětí, od sebe sama.
A pořád jsi na to sám.To napětí a dusno je stále větší. Hádky přibývají. A sil ubývá. Aniž by sis to uvědomoval, začínáš utíkat. K práci, ke sportu, k alkoholu, k pornu, k hraní. Protože doufáš, že tam najdeš to, co tak zoufale potřebuješ:
Aspoň na chvíli klid.A pak jednou přijde krize. Možná už přišla a proto jsi tady.
Na kterou už možná nemáš dostatek sil, energie ani informací.
Na kterou jsi úplně sám.
Se kterou si už možná sám nedokážeš poradit.
Protože se najednou začíná všechno rozpadat.
Čím déle to řešíš sám,
tím víc Tě to stojí.
První: Vím, čím procházíš. Byl jsem tam taky. Znám to.
Druhá: Nemusíš na to být sám. Jsi tu správně.
To, čím si procházíš teď Ty, tím si prošla už spousta chlapů před
Tebou. A stále prochází. A i když je každý příběh ve svých
detailech jedinečný, ve svých základních obrysech jsou všechny ty příběhy
jako přes kopírák.
Proto ses v něm poznal. Protože popisuju příběh mnoha chlapů před
Tebou. Kteří mi mnohokrát řekli to samé, co dost pravděpodobně proběhlo
hlavou i Tobě:
Ty bydlíš v mojí hlavě? Ty jsi byl u nás doma?
Nebydlím. A nebyl. Ale je to i můj příběh. A je to příběh stovek, tisíc a možná milionů dalších chlapů.
Nejsi v tom sám. Nemusíš v tom být sám.
Protože to je to, co nám chybí:
Nemáme kolem sebe muže, kteří by byli dostatečným vzorem, inspirací k tomu, jak to zvládat jinak, líp.
Přitom společnost se neustále posouvá, nároky na muže rostou a navíc se neustále mění.
A když pak přijde krize ve vztahu, v práci nebo v životě, často
zjistíš tu bolestivou pravdu:
Jsi v tom sám.
Rozpad vztahu pro muže často není jen „rozchod“.
Je to selhání, prohra: zklamali jsme ve své roli.
Je to často pád posledního pilíře, o který se naše identita, domov,
blízkost i pocit hodnoty opíraly.
A tady je často podstata problému:
Problém nás mužů není nedostatek informací. Těch je všude plno.
Chybí nám zdravý a bezpečný mužský prostor, kde bolest nemusíme skrývat, sílu nemusíme hrát a krizi nemusíme zvládat o samotě.
Můžeš být obklopený lidmi,
a přesto v tom být sám.
Možná kolem sebe máš lidi.
Kolegy. Známé. Kamarády. Rodinu. Kontakty v telefonu. „Přátele“ na Facebooku.
Protože právě tohle je častá a běžná realita mnoha mužů.
Ne jako další skupina na internetu. Ne jako bonus navíc.
Ne jako místo, kam občas utečeš od ženy, rodiny, práce nebo života.
Ale jako jeden ze základních pilířů mužského života.
Protože mužská komunita není něco navíc.
Mužská komunita je něco, co nám dlouho chybělo.
KMEN je mužská komunita pro chlapy, kteří už nechtějí jen přežívat, „nějak to zvládat“ a tvářit se, že je všechno v pohodě. Je to prostor pro muže, kteří chtějí znovu najít svůj směr, svou sílu, svůj klid, rovnováhu a své místo v životě.
Pro muže, kteří vědí, že skutečná změna nevzniká z rychlých rad na
internetu, ze zaručených nebo zázračných technik, ale z dlouhodobé
poctivé práce.
Ze sdílení.
Z odvahy.
Z pravdy.
Z kontaktu s druhými muži.
My muži potřebujeme prostor, kde:
A kde zároveň:
Kde vedle sebe najdeme chlapy, kteří často řeší ty samé věci, taky hledají, taky rostou.
Bez keců. Bez masek. Bez divadla. Komunita zároveň není jen o sdílení. Je o společném růstu.Ale víc sám sebou. Pevnějším. Pravdivějším. Autentičtějším. Klidnějším. Zralejším. Zodpovědnějším. A spokojenějším.
Muži, kteří si navzájem kryjí záda,
dokážou víc,
než kdy zvládne jeden sám.
Komunitu. Partu. Kmen. Bezpečný prostor, ve kterém můžeš otevřeně, bez hodnocení a bez souzení sdílet svůj příběh, svá témata. Nechat se inspirovat. Nechat se provést obtížnými okamžiky a tématy. Prostor, ve kterém můžeš růst společně s ostatními chlapy.
Co to znamená prakticky?v prostředí platformy Skool, což je sociální síť podobná Facebooku, jen bez reklam a obtěžujícího obsahu
v rámci online skupiny probíhají pravidelná živá vysílání, buď tematická nebo formou otázek a odpovědí
po každém vysílání můžeš s ostatními chlapy sdílet svá témata, příběhy, nebo prostě jen tak pokecat, domluvit se na nějakém pivku, výšlapu
součástí komunity jsou živé osobní mužské skupiny ve čtyřech (prozatím) regionech ČR: Brně, Otrokovicích, Pardubicích a Boskovicích
několikrát ročně vyjíždíme na víkend do nějakého hezkého prostředí a užijeme si čistě chlapský víkend
pravidelně se potkáváme na různých výšlapech, u ohně, na bowlingu apod.
Víťu som spoznal presne rok pred vznikom tohto jeho projektu. Projektu, v ktorom vtedy pôsobil a hlavne jemu vďačím za vyhrabanie sa z úplného dna, na ktoré som si došiel sám. On mi ukázal tú správnu cestu – cestu osobného rozvoja. Vždy vedel, čo a ako spraviť, aby som v tom počul to, čo mám.
Po prvom spoločnom víkende organizovanom v jeho projekte Zrození muže som mal možnosť nielen osobného rastu, ale hlavne načerpania inšpirácie, motivácie, nových pohľadov. A hlavne som tam našiel chlapov, z ktorých sa stala moja rodina.
Ďakujem a prajem toto nájsť a zažiť každému, kto to potrebuje a váha.
Na dně studny svého bytí jsem objevil Víťu, který mi ukázal, že na to dno jsem se poslal pouze já sám a že pouze pokud budu já sám stát za sebou, se z něj vyhrabu.
Jeho nadhled, lidskost, aura, pochopení a životní postoje jsou hodnoty, které chci dostat do sebe, a proto jsem součástí tohoto projektu.
Děkuji za vše, co jsem mohl během toho, co se známe, načerpat.
Jedním slovem – Víťa je borec. Rozhodně ho doporučuji. Jezdím za ním i za klukama moc rád, protože se dokáže do člověka vcítit, nasměrovat ho správnou cestou a hlavně je vidět, že opravdu chce pomoct. Všechno dělá od srdce a za to má můj obrovský respekt. Jsem nesmírně rád, že jsem ho mohl poznat.
Již dlouhodobě oceňuji přístup a postoje Víti Harnoše. Na společný víkend jsem jel nejen ze zvědavosti, ale taky jsem věřil na úžasné spojení několika chlapů. Nebyl jsem zklamán, navíc jsem odjel neskutečně nabitý vírou, že stále existují lidé, kteří chtějí na sobě makat a nenásilnou formou jít příkladem dalším lidem.
Nový projekt, ale s obrovskými kořeny, který má smysl. Podívat se tam, kam v dennodenním shonu oko chlapa ani nemrkne. Tam umí ukázat Víťa – zakladatel tohoto projektu. Peníze, partnerka, děti, pivo, „kámoši“ ani věci nás šťastnější neudělají. To je prostě fakt.
Kdo nechce vidět svět, sebe i okolí hezčí optikou, pro toho tohle prostě není a je to každého volba. Za mě 10 z 10. Má to hloubku, sílu i nadhled. Chlap by se neměl bát. Bohužel vidím kolem sebe spoustu ustrašených chlapů s malým „ch“ (i sebe 🙂).
Každý si šlapeme po nějaké „pomyslné“ cestě a je na nás, po které půjdeme. O tom a mnohem víc Zrození muže je a bude. Jsem rád, že to je, protože člověk má koukat, když tu je, aby byl…
S Vítou Harnošem jdu už více než rok a za tu dobu mohu říct, že patří mezi lidi, kteří skutečně žijí to, co učí. Jeho autenticita, lidskost a schopnost jít do hloubky jsou pro mě tím, co ho odlišuje od mnoha jiných průvodců a mentorů.
Nejde jen o předávání informací nebo motivaci. Víťa dokáže vytvářet prostor, ve kterém se člověk může zastavit, podívat se sám na sebe a udělat konkrétní kroky směrem k větší spokojenosti, síle a pravdivosti ve svém životě.
Měl jsem možnost absolvovat dva chlapské víkendy a oba pro mě byly mimořádně silným zážitkem s velkou přidanou hodnotou. Odjížděl jsem z nich s novými uvědoměními, větší vnitřní jistotou a inspirací pro svůj další život.
Pokud někdo hledá autentického průvodce na cestě osobního rozvoje a mužské síly, mohu Vítu Harnoše z vlastní zkušenosti jednoznačně doporučit.
Zároveň Ti chci říct důležitou věc
Nebude to vždycky pohodlné.
A nebude to jen o příjemném popovídání.
Bude to cesta, která umí být někdy nepříjemná, nepohodlná a bolestivá.
Ale je to cesta k větší stabilitě, vyrovnanosti, sebedůvěře a životní
spokojenosti.
Cesta k tomu stát se mužem, kterým máš, chceš a potřebuješ být.
Pro svou ženu. Pro své děti. Pro lidi kolem sebe. A především pro sebe.